2.února 2010
 

Tak jsem se na nějakou chvíli odmlčel. Důvod pro to je má silně vyvinutá slabá vůle. V práci skáču od jednoho úkolu ke druhému a jen tak tak stíhám aspoň nějaké udělat. A počasí je také "úžasné". Stihne se tak čtyřikrát do hodiny změnit. To se pak těžko fotí, protože když už vidím že by se fotit dalo a než se stihnu obléct, tak už je venku zase takové počasí že by ani psa nevyhnal. Nebo jakékoliv jiné zvíře. No ale něco se mi nakonec přeci jenom vyfotit podařilo, i když stejně sem dneska radši dám starší fotku, protože jsou hezčí nez fotky šedivé mlhy a rozbředlého sněhu, který tu teď panuje. A troška barev taky nikomu neuškodí. ;-) Tak schválně jak se vám líbí?

A jedna taková perlička. Teď tu po třetí zasněžilo a lidi se tady nechávají slyšet, že takhle dlouhou a nepříjemnou zimu už dlouho nepamatují. Asi má každý jinou představu o zimě. Podle mě je tady sněhu minimálně, teploty pod nulou se střídají s teplotami nad nulou. A vůbec celý leden bych spíš přirovnal ke studenějšímu březnu, na který jsem zvyklý z domova.

23. ledna 2010
 

Tak už je tady zase víkend. Tedy to co z něj zbyde ve zdejším podání. To znamená tak zhruba sedm hodin ze soboty a pro mě tentokrát celá neděle. Těchhle zhruba třicet hodin pro mě znamená civilizaci. Dojdu se projít po obchodech, nakoupím si na neděli, protože tu je v neděli zavřeno. A v sobotu večer si zajdu někam na večeři. Sám a bez mých kolegů, které jinak vidím ve dne v noci, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Našel jsem příjemnou řeckou restauraci, kde se dobře vaří a nebývá tam moc plno. Ale dneska možná zkusím čínskou restauraci na opačném konci města. A když tam bude plno tak se můžu vrátit do té řecké. Sluníčko ze začátku týdne už se neukázalo a tak jsem rád, že jsem si ho aspoň vyfotil.

20. ledna 2010
 

Tak dnes byl pěkný den. Od rána svítilo sluníčko, nikde žádný průšvih, práce šla od ruky. A pak jsem dostal nápad. Zavolal jsem kamaráda a zeptal jsem se jak se má. Načež mi sdělil že špatně. Nerozumí si se ženou, syn mu řekl, že už nepřijde, a svět se mu bortí pod rukama. Vzali se před rokem a já byl u toho. Přál jsem jim oběma, aby se jim dařilo. Oba si zkusili svoje. Ale teď to vypadá, že to nevyjde. To mě mrzí a vyhnalo mi to úsměv ze tváře a nahnalo do hlavy velmi nepěkné myšlenky o trvanlivosti vztahů, protože se teď kolem mě takové případy nějak množí. Nevím jestli to je zapříčiněno zimní depresí, nebo skvrnami na slunc,i a nebo je to jen obyčejná náhoda a normální koloběh života, ale náladu to člověku samozřejmě nepřidá. Já jsem z těch dnes už asi vymírajících lidí co se řídí heslem nikomu zle a mě dobře. Takže bych přál všem kteří nejsou ve svém vztahu spokojení, aby všechno dobře dopadlo a neřešilo se to rozchodem a bouráním snů a ideálů. Mějte se krásně a nezapomeňte, že žijete jenom jednou a když budete pořád bourat a stavět ideály, tak kvůli bourání a stavění nestihnete žít.

Na obrázku vidíte můj stín. To je výhoda slunečných dnů, s člověkem začne chodit po světě stín. ;-)

18. ledna 2010
 

Tak jsem byl doma a nějak jsem nestíhal psát. Vždycky jsem měl něco lepšího na práci a pak jsem si taky chtěl něco naspat ve vlastní posteli. Tohle cestování tam a zpátky mě ale vůbec nebaví. Ne že bych se bál jezdit. Jezdim docela rád, ale v tomhle počasí to není žádné potěšení a člověk nikdy neví na jakého nezodpovědného debila narazí, který ho může smést ze silnice, i když člověk sám je nejopatrnější. A kdyby ta vzdálenost byla třeba jen poloviční, tak by si to člověk i vychutnal. Každopádně budu teď pokaždé na seznam mých přání psát úplně nahoru teleport. Dostanu se během mžiku z místa A do místa B a nebudu se unavovat nějakým kodrcáním po silnicích. Sice pak přijdu o pohledy jako je tenhle obrázek, ale když budu chtít tak si vyjedu jen tak na focení a nebudu se muset vláčet po neuklizeních zledovatělých silnicích, které se nějakým záhadným způsobem vyskytují na uzemí České republiky, a hlavně té části které se pro mě nepříjemně říká Česko. Kvůli tomu obrázku jsem nevylezl z auta, a fotil jsem ho asi pět minut před půlnocí ze čtvrtka na pátek na české straně Krušných hor (to se pozná podle neuklizené, neposypané silnice bez patníků.) vlastně kousek od domova. 

14. ledna 2010
 

Dneska sice taky moc nestíhám, ale to proto, že jedu na víkend domů. Tak mi držte palce, protože silnice v zimě a přes Krušné hory jsou věci, které se namjí moc rády. A 650km je přeci jen dálka.  Takže jinak možná zase zítra, tentokrát z domova. Uvidíme kdo si na mě udělá čas tenhle víkend.

13. ledna 2010
 

Tak jsem to včera nějak nestihl. No ale neva. Nemám tady píchačky,aby byla účast povinná. 

Honí se mi hlavou už dlouhou dobu jedna věc. Po dlouhé době, kdy jsem fotil jenom mraky, stromy, blouky, motýly, hlemýždě a střechy jsem si řekl, že bych mohl začít fotit taky lidi. V první fázi se asi omezím na focení v přírodě. To je nejlevnější kulisa. Dá se tam hodně experimentovat, ať už se světlem, motivy, barvami, nebo s vlastními modely. A pak bych se taky rád pustil do portrétní studiové tvorby. Teda studio si kvůli tomu nepořídím, ale kdyby byla nějaká šikovná stodola, tak by se taky daly dělat kouzla a divy. Hezky jsem si to rozmyslel, sepsal jsem si nápady. Mám už připravený seznam věcí na dekoraci, které bych chtěl, Mám i sepsaný seznam jakou bych potřeboval, nebo spíš chtěl výbavu technikou na focení (světla, blesky, softboxy, atd.) a teď se budu snažit to postupně realizovat. Dekoraci koupím nebo vezmu kde se dá. Lidi toho spoustu vyhazují (starý nábytek, obrazy, rámy, zrcadla, svícny, oblečení, ...) tak si něco nakřečkuji. Horší to bude s vybavením. Něco si zkusím postavit sám (softboxy, světla, odrazné desky, atd.) a pak si budu muset našetřit na další vybavení, které postavit neumím. Pak si budu muset taky udělat seznam nějakých lokalit, kde bude možné beztrestně a bezplatně fotit. Hrady, zámky, zříceniny, parky, palouky v lese, potůčky, rybníky, vodopády, ... a co mě ještě napadne. No a pak přemluvit ještě nějaký ten model. A to bude asi ten největší problém. Poslední dobou si se mnou nějak nikdo nechce hrát. Tak uvidíme. Ale nápadů mám milión a sahají od seriózních až po hodně bláznivé, od vážných po hodně odvážné. 

11.ledna 2010
 

Další den plný blázivého shonu a honby za něčím ,co někdo chce, ale člověku samotnému to nic nepřinese. Samé pochmurné myšlenky stejně jako je počasí. Padá taková nějaká ledová krupice, na zemi břečka, mlhavo, lezavo. V šest ráno do práce, v půl osmé večer z práce. Přenocovat ve vymrzlém bytě s lidmi, kteří mi vrcholně lezou na nervy a s plísní všude kam se podívám. Nevím proč to dělám. Kvůli ostatním? Protože to někdo očekává? Kdo? Ale takový vřes moje starosti taky nezajímají. Klidně si kvete, sníh, nesníh, bez ohledu na člověčí starosti. A asi to dělá správně. Je bezohledný ke svému okolí, jako si okolí nevšímá jeho. A nutno říct, že ke své škodě.

 10.ledna 2010

Tak venku se o víkendu avizovaná katastrofa nekonala. Nebo aspoň ne tady. I když se tady víkend smrsknul pouze na neděli a to ještě na takovou ne zrovna povedenou, protože obchody mají zavřeno a všechno tu je takové chcíplé. Ještě se mi nepodařilo najít, žádné muzeum, zámek, nebo nějaké jiné kulturní zařízení, které by mělo otevřeno. Asi hledám málo nebo na špatných místech. ;-) Ale to už mi v jiné souvislosti řeklo víc lidí. Tak abych nestrávil celou neděli u notebooku jsem aspoň na chvilku vylezl do kousku toho, čemu tady říkají les. Je to vlastně pár stromů v ďolíku na kraji města (pokud se zomu tak dá říkat) s rybníčkem uprostřed. Na můj vkus je tam málo stromů, moc lidí a člověk to za dest minut přejde z jednoho konce na druhý.

9. ledna 2010

 Počasí jak se na roční dobu patří. Venku padá sníh, fouká vítr, a ukazuje se, že přírodu stále ještě neovládáme. Bohudík, myslím si. Za posledních pár let jsme si odvykli na pořádnou zimu. Lidská paměť je krátká a i tak si pamatuje spíš to příjemné než to nepříjemné. Myslím si, že letošní zima nebude nijak extrémní v pohledu trvání země, ale v pohledu naší zpohodlnělosti (existuje takové slovo vůbec?) za posledních pár let, které si pamatujeme, to bude horor. Takže klídek, nikam nespěchejte, uvařte si voňavý čaj, něco dobrého upečte a večer místo civění na televizi vytáhněte člověče nezlob se, nebo nějakou jinou hru a užívejte si společnost blízkých. Já bohužel nemůžu.

Dnešní obrázek dne je pohled z okna od mého pracovního stolu

8.ledna 2010

Tak tohle je první záznam (a doufám, že ne taky poslední) v mém deníčku.

Jsem už nějakou chvíli kvůli práci pryč z domova. A to co tady vidíte, je výhled, který mám když vylezu z kontejneru. Není to nic poetického, ale to ta práce není taky. Snažím se přežít aspoň trošku normální a nezbláznit se. Protože když je člověk pořád se stejnými lidmi ve dne, v noci, tak trpí ponorkovou nemocí. Kdo si to zkusil, pochopí proč se lidi v MASHi chovali tak jak se chovali. I když tam to bylo ještě o něco horší tím, že jim pod rukami umírali lidé.